Beth Pattillo - Jak mi pan Darcy zlomil srdce

Název: Jak mi pan Darcy zlomil srdce

Autor: Beth Pattillo

Nakladatelství: IKAR

Rok vydání: 2011

Anotace:

Claire Prescottová přijíždí do Oxfordu na seminář o Jane Austenové, kde má zastoupit svou sestru. Mezi nadšenci a badateli se cítí nesvá, dokud jí náhoda nepřivede do cesty podivínskou starou Harriet. Potrhlá dáma jí nečekaně svěří první stránky knihy První dojmy, což je údajně navždy navždy ztracená první verze Pýchy a předsudku! Zatímco Claire čte utajovaný rukopis, nalézá v prvním příběhu Elizabeth Bennetové víc, než by čekala. I ona má náhle na vybranou mezi dvěma muži. Který z nich je její pravou láskou?

Náhled do děje:

Po pár stránkách jsem si řekla: „A jéje, máme tady opakování.“

Claire je jako v prvním dílu Američanka závislá na kafi ze Starbucksu, vyhodili ji z práce a přijela do Anglie kvůli Jane Austenové. Sice přijela kvůli tomu, aby zastoupila těhotnou sestru a doma má přítele, který si však ani neuvědomí, že někam odjela, protože více miluje sport než ji, ale jinak je hrdinka jako přes kopírák.

A zase tady máme podivnou senilní starou dámu Harriet, která vlastní dokonce první rukopis Pýchy a předsudku, který se kdysi jmenoval První dojmy. Ten se však od nám dnes velice známého díla hodně liší. Nejdříve se dozvíme, že pan Bennet zemřel, pan Colins opravdu děvčata i s matkou vyhnal z Longbournu a pan Bingley se do sousedství vůbec nepřistěhoval. Postupně se dovídáme další podrobnosti: Jane odjíždí k tetičce a strýčkovi, aby svou krásou oslnila nějakého bohatého muže a zajistila tím svou matku a sestry; Elizabet se stává jakousi placenou pomocnicí Anne de Beurg na Rossings; Elizabeth se setká s Darcym a plukovníkem Fitzwilliamem, který hraje v příběhu mnohem důležitější roli, než v nám známém románu. Nakonec je Elizabeth z Rosings vyhnána, protože láska mezi ní a panem Darcym se provalí, ale dotyčný je příliš zbabělý, než aby se nechal rodinou zavrhnout. Největším překvapením je však závěr, kdy se Elizabeth a plukovník Fitzwilliam stanou snoubenci.

Do děje vstupuje i paní Parrotová z prvního dílu a působí jako příšerná semetrika, která vyhrožuje senilní paní Harriet, protože chce rukopis do svých rukou. Ke konci už působí přívětivěji a Claire jí předá onen rukopis, aby jej mohla opatrovat.

Nemůže tady chybět ani milostný život Claire, která se seznámí s pohledným Jamesem, jenž se až příliš podobá panu Darcymu a okouzlí ji. Když se po pár dnech objeví přítel Claire, Neil, a zjistí, že jej v podstatě podvádí a už jej nemiluje, nabere kniha velice zajímavý směr. Můžeme sledovat, jak si Claire začíná uvědomovat, co všechno dělá pro ostatní, a přitom dokáže být zaslepená vůči lásce, kterou jí Neil dával. Když však nakonec prozře, příběh se záhy skvěle vyřeší.

Můj názor:

Vážně podivné mi přišlo, jak Claire neustále oslovovali neznámí lidé a pouštěli se s ní do řeči. Tohle se vám v běžném životě stane jen zřídka. V téhle knize se to zpočátku stávalo často.

Přesto, že se hrdinky prvního a druhého dílu hodně podobají, více jsem si oblíbila Claire, protože není tak ufňukaná, jako Emma. Dokonce mi tento příběh přišel tak nějak reálnější, než ten první díl.

Pro mě byl naprostý šok, když jsem četla autorčinu upravenou verzi Pýchy a předsudku, jakožto dosud neobjevený rukopis Jane Austenové. Musím říci, že ten příběh přepracovala dost radikálně a přesto nenásilně, takže to vypadalo, jako by Jane opravdu jen „změnila pohled na věc“ při svém dospívání.

Jakmile na scénu nastoupil okouzlující James, úspěšný vydavatel knih, bylo mi jasné, že tohle bude další všivák (viz Barry z 1. dílu).  Další zajímavou, ovšem neoblíbenou postavou byla Eleanor, dcera Harriet, která chtěla rukopis od své matky zveřejnit a vydělat na něm s Jamesovou pomocí.

Ovšem Harriet byla naprosto úžasná. Když k ní Claire přišla, vždycky jsem si připadala jako na návštěvě u babičky, která se o mě skvěle stará. Byla pro každého útěchou po celou dobu.

Claire mě sice zpočátku dost nudila tím, jak se podobala Emmě, ale postupně si mě získala. Autorka tady moudře zvolila dobu, kdy by se měla Claire citově zhroutit. Celou dobu jste si procházeli událostmi, které vedly k jejímu „zhroucení“ – uvozovky proto, že to byla spíše lítost nad sledem událostí a svou blbostí, než opravdová sebelítost. Díky tomu jste si mohli projít jejími strastmi, chybami a vším ostatním. Mohli jste s ní soucítit. Podle mě to byl důležitý krok k tomu, aby působila Claire na čtenáře mnohem lépe, než Emma.

Co se týče Neila, byl pro mě ze začátku takovou velkou neznámou, o které se vlastně nic nedozvíme, dokud nepřiletí do Oxfordu. Když se ale objeví, všechno se obrátí vzhůru nohama. Vážně jsem si ho zamilovala. J

Musím taky říci, že jsem ke konci knihy chvíli vážně uvažovala, že autorce pošlu výhružná dopis, aby konec předělala. :D No vážně! :D Zbývalo mi jen pár stránek do konce a já se bála, že Claire nakonec taky skončí sama – jako Emma - a bude hledat své já. To by mě vážně vytočilo. Naštěstí se autorka rozhodla zakončit knihu přesně podle mých představ, takže jsem byla spokojená. Knihu jsem si opravdu moc užila a nedočkavě čekám na další autorčinu knihu.