Hostitel

Název: Hostitel
Autor: Meyerová Stephenie
Nakladatelství: TeMi CZ
Rok vydání: 2009



Anotace:

Melanie Stryderová se odmítá vzdát.

Náš svět napadl neviditelný nepřítel. Lidé se pro tyto mimozemšťany mění na pouhé hostitelské tělo; jejich mozek ovládne vetřelec, ale tělo zůstává netknuté a zdánlivě beze změny pokračuje v předchozím životě. Obětí mimozemšťanů se rychle stane drtivá většina lidstva.

Když vetřelci dopadnou i Melanii, jednu z hrstky přežívajících "divokých" lidí, dívka vůbec nepochybuje, že nastal její konec. "Poutnice" - její vetřelecká "duše" - která teď ovládla Melaniino tělo, dostala předem varování před problémy existence v člověku: změť pronikavých emocí, příliš mnoho smyslů, vypjatě živé vzpomínky. S jednou potíží však Poutnice nepočítá: předchozí obyvatelka těla se odmítá vzdát vlády nad svou myslí, i když tělo jí už nepatří.

Poutnice bádá v Melaniiných myšlenkách a doufá, že objeví příčinu nezdolného lidského vzdoru. Místo toho Melanie naopak zaplní mysl Poutnice vzpomínkami a podobou milovaného muže - Jareda, který se dosud někde skrývá před vetřelci. A jelikož Poutnice se nemůže oddělit od Melaniiny tělesné touhy, sama začne prahnout po muži, jehož má odhalit. Když vnější okolnosti přinutí Poutnici a Melanii, aby uzavřely nedobrovolné spojenectví, vydají se spolu na nebezpečnou a nejistou pouť za mužem, kterého obě milují.

Můj názor:

Cesta od filmu ke knize:

Na začátek musím říct, že jsem nejdříve viděla film, až potom jsem četla knihu. Než jsem shlédla film, tak jsem si četla spousty komentářů a názorů. Ve spoustě případů to byly stížnosti, jak je film zpackaný, a jak moc se jim nelíbíl.

Nenechala jsem se odradit a dobře jsem udělala - film se mi moc líbil a byla jsem z něj opravdu nadšená. Nedokázala jsem pochopit, co bylo podle těch odsuzujících komentářů tak příšerného, že film tak poplivali. A teď po dočtení knihy to stále nechápu.

Předsudky čtenářů?

Stejně jako u filmu, jsem si hledala i názory na knihu, a také jsem se často setkala s odsouzením. Často docházelo ke srovnávání s autorčinou prvotinou, ačkoliv tato díla nemají krom lásky a perfektního propracování děje nic společného. Dokonce jsem se setkala i s takovými, co tvrdili, že kniha mohla být o polovinu kratší, že byla zbytečně protahována, jen aby si autorka více přivydělala.

Tak si říkám, co za lidé mohli tyto komentáře psát. A napadá mě jen toto: ti, co nejsou zvyklí číst delší knihy, by si stěžovali na její délku; ti, co nemají příliš rádi sci-fi a fantasy by si stěžovali na "zbytečné prodlužování knihy s cílem většího zisku" (ovšem tohle by mohli tvrdit i závistiví lidé, kteří nemohou unést to, že sami nic nedokázali); lidem bez špetky fantazie; a nakonec těm, co se znechutila série Twilight, by s předsudky mohli odsoudit i tuto knihu.

Nepochopitelné srovnávání?

Podle mého názoru, je tato kniha v mnoha ohledech mnohem lepším příběhem, než celá série Twilight - a to jen díky ní jsem se stala nenapravitelným knihomolem - proto trochu nechápu tu lidskou předpojatost a zavrhnutí.

Možná dochází ke srovnávání Hostitele a Twilight právě proto, že lidé očekávali stejný styl příběhu a samozřejmě ne každý má rád příběhy o mimozemšťanech. Já bych ale použila pouze jedno srovnání a to takové, že pro mě je Hostitel lepším a zajímavějším příběhem, než Twilight sága. Podle mě je dovedený k dokonalosti v mnoha ohledech, protože už autorka získala zkušenosti a mohla si dovolit pustit se do zcela nového stylu, který jí skvěle sedl.

Nový pohled na věc:

Autorka se pouští do téměř neprobádaného tématu, kdy odhaluje další světy ve vesmíru, ale děj se odehrává na planetě Zemi, kde jsou lidé pouhými barbary, v očích mimozemšťanů, a jejichž násilnické sklony musí být vymýceny.

Zároveň se setkáváme s rozdvojenou osobností u hlavní hrdinky, což také nebývá moc běžné - ale ještě méně se člověk setkává s dvěmi různými "lidmi" v jednom těle, jak to popisovala autorka. Musím říct, že bylo opravdu pozoruhodné pozorovat dvě tak odlišné bytosti dělící se o jedno tělo, že jsem občas nestačila zírat, jak skvěle byla autorka schopná popsat, jak se obě cítí.

Zbytky lidstva v poušti:

Dalo by se říci, že v poušti přežívají jen ti nejsilnější, a přesně takto postavila základy svého příběhu i sama autorka, když ty, kdo odolávali, zasadila do nehostinného prostředí, kde si stejně probojovávali cestu životem.

Když postupně sledujeme osudy jednotilvců, ale také utváření nových vztahů, ať už přátelských nebo milostných, je třeba zamyslet se nad tím, co přesně udržuje tuto komunitu silnou. Je to ohrožení života? Cesta po níž, musí kráčet, protože nevidí jiné východisko? Společné riskování? Nebo by to mohla být myšlenka, že jsou posledními lidmi na Zemi?

Tou poslední otázkou se ovšem člověk dostává do svízelné situace, kdy chce věřit tomu, že ti lidé v knize spolu drželi z nějakých mravních důvodů, ale je tomu opravdu tak?

Když se podíváte na Kayla, ten je jasným příkladem toho, že celou komunitu využívá jen pro vlastní přežití - tudíž ze sobeckých důvodů. Potom se naskýtá otázka, zda jich v té poušti nebylo náhodou takových víc...

Láska je ošemetná, když si nemůžete vybrat. Ale co když nemáte na výběr?

Osud Melanie i Poutnice vyvolává v čtenářích hlavně soucit a lítost, ale jakmile se do toho zapletou muži jako jsou Ian a Jared, jde už o naprosté zoufalství.

Musím říci, že tohle byl mistrovský tah, který úžasně zamíchal kartami a čtenář pak měl co dělat, aby se v tom všem vyznal.

Doporučení:

Kniha je hodně na zamyšlení, protože se v ní skrývá spousta podtextu, který popisuje i běžné situace, ale v trochu pozměněné formě a ve stylu sci-fi a fantasy. Pokud máte chuť zažít s hrdinkami velké dobrodružství, při kterém půjde o život nejen jim, určitě si tuto knihu přečtěte, protože podle mě vážně stojí za ten ten čas. :)